Požární ochrana se dělí podle působnosti na část prevence a část represe. Podle působnosti si pod pojmem požární ochrana můžeme představit zásahy hasičů u požárů, nehod, ekologických havárií apod. Jedná se o část represivní. Preventivní část řeší předcházení těmto represivním zásahům tím, že určuje provozovatelům činností popř. fyzickým osobám povinnosti na úseku PO. Celkově spadá zajištění požární ochrany pod Ministerstvo vnitra, které za účelem plnění úkolů na tomto úseku zřizuje Hasičský záchranný sbor České republiky. Pro naše účely budeme uvažovat pouze část prevence. V této oblasti působí část Hasičského záchranného sboru ČR – Státní požární dozor. Jeho působnost je definována zákonem o požární ochraně. Státní požární dozor se vykonává
a) kontrolou dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně,
b) posuzováním uzemních plánů, regulačních plánů, projektových dokumentací apod.
c) ověřováním, zda byly dodrženy podmínky požární bezpečnosti staveb vyplývající z posouzených podkladů a dokumentace,
d) posuzováním výrobků, které nejsou výrobky stanovenými podle zvláštních právních předpisů, 
e) schvalováním posouzení požárního nebezpečí činností s vysokým požárním nebezpečím,
f) zjišťováním příčin vzniku požárů,
g) kontrolou připravenosti a akceschopnosti jednotek požární ochrany,
h) ukládáním opatření k odstranění zjištěných nedostatků a kontrolou plnění těchto opatření.
Do problematiky zajištění PO se též řadí bezpečnost a ochrana zdraví při práci, krizový management a ochrana životního prostředí u provozovatele činnosti.

Povinnost zajišťovat požární ochranu se vztahuje na všechny fyzické osoby a právnické osoby na území České republiky.

Za zajištění prevence požární ochrany odpovídá provozovatel činnosti, což mohou být jednatelé společností, statutární orgán společnosti, fyzické osoby. Tyto osoby jsou v určitých případech povinny stanovit organizaci zabezpečení požární ochrany. V tomto dokumentu mohou odpovědnost za zajištění PO převést na vedoucí pracovníky, pracovníky určené pro zajištění PO ve specifických případech (např. dohled v době sníženého provozu a o svátcích, dohled při činnostech se zvýšeným požárním nebezpečím apod.), popř. preventisty požární ochrany, popř. další osoby.

• zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně,
• vyhláška č. 246/2001 Sb. o požární prevenci.

Za první Československé republiky existovaly veřejné požární jednotky jen v některých větších městech. V ostatních městech a obcích využívali starostové předpisy prakticky převzaté z Rakouska-Uherska. Po válce byla požární ochrana zařazena do oboru působnosti Ministerstva vnitra, plnění úkolů na úseku požární ochrany pak zajišťovaly Národní výbory, jejichž výkonným orgánem pro tuto oblast bylo hasičstvo, které bylo z povolání, dobrovolné nebo závodní. Hasičstvo z povolání musely ze zákona zřídit všechny obce s počtem obyvatel nad 50 000 osob, nebo i obce menší, pokud tak rozhodl Krajský národní výbor. K zásadní reorganizaci požární ochrany dochází zejména v souvislosti s přijetím zákona o státním požárním dozoru a požární ochraně v roce 1953. Na jeho základě se výkonnými jednotkami požární ochrany staly veřejné a závodní jednotky a požární ochrana byla budována na principech vojensky organizované složky. Odpovědnost za požární bezpečnost měly podle své příslušnosti národní výbory, orgány státního požárního dozoru a ministr vnitra. Všeobecné řízení požární ochrany a dozor na ní příslušel ministru vnitra, který tuto pravomoc vykonával prostřednictvím ústřední správy státního požárního dozoru. V souvislosti se vznikem federativního uspořádání státu v roce 1969 byla požární ochrana zařazena do výlučné působnosti národních rad, což mělo za následek vytvoření Hlavní správy požární ochrany MV ČSR a MV SSR. Následující období je spojováno s nástupem absolventů Školy požární ochrany ministerstva vnitra ve Frýdku-Místku, katedry techniky požární ochrany a bezpečnosti průmyslu Vysoké školy báňské v Ostravě a Vysoké inženýrské požárně technické školy Ministerstva vnitra SSSR v Moskvě do orgánů požární ochrany. Výchovou vlastních odborníků a příchodem absolventů středních a vysokých škol, zejména technického směru, se tak mohl zkvalitnit odborný potenciál profesionální požární ochrany a schopnost účelně řešit potřeby zabezpečení požární ochrany ve společnosti. Postupem času bylo nutné přizpůsobit právní úpravu a organizaci. V roce 1985 došlo k vydání zákona o požární ochraně, který přes své novelizace zůstává dosud v platnosti. Tento zákon mj. stanovuje základní povinnosti fyzických osob a právnických osob v oblasti požární ochrany a vymezuje kompetence hasičů při dozoru nad dodržováním těchto povinností.

Hasičský záchranný sbor ČR v současnosti hraje stěžejní roli v přípravách státu na mimořádné události, ať se již jedná o hrozby terorismu, průmyslových havárií nebo živelních katastrof. Hasiči mají rovněž rozhodující podíl na provádění záchranných a likvidačních prací při mimořádných událostech. Hasičský záchranný sbor ČR je hlavním koordinátorem a jakousi páteří integrovaného záchranného systému, který v případě krize slučuje všechny záchranné složky.

Způsob zajištění požární prevence je dán zákonem o požární ochraně podle začlenění činnosti. Některé povinnosti může zajišťovat provozovatel sám. Při provozování činnosti se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím je třeba oslovit Technika požární ochrany nebo Odborně způsobilou osobu pro stanovení povinností provozovatele na úseku požární prevence. Začlenění činnosti je rovněž definováno v zákoně o požární ochraně. Technik požární ochrany nebo Odborně způsobilá osoba musí mít platné osvědčení ke své činnosti.