Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je velice široký mezivědní obor. Neexistuje však oficiální definice. Dalo by se říci, že jde o souhrn opatření stanovených právními předpisy a zaměstnavatelem, která mají předcházet ohrožení nebo poškození lidského zdraví při výkonu práce. BOZP tvoří celá řada oblastí a problematik. Jedná se zejména o:
• management rizik (vyhledání a vyhodnocení rizik při práci, kategorizace prací),
• technické a organizační požadavky na pracovní prostředí, na organizaci práce a na pracovní postupy,
• hygienu práce,
• zakázané práce a pracoviště (obecně zakázané práce a práce a pracoviště zakázané některým skupinám zaměstnanců),
• bezpečnost technických zařízení (vyhrazených, tzn. elektrických, plynových, tlakových a zdvihacích, ale i ostatních),
• pracovnělékařské služby (kontroly pracovišť, zdravotní prohlídky zaměstnanců, školení atd.),
• poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů,
• ergonomie,
• bezpečnostní značení a signály,
• školení zaměstnanců a dalších osob,
• pracovní úrazovost a nemoci z povolání.

Do problematiky zajištění BOZP se též řadí požární ochrana, krizový management a ochrana životního prostředí u zaměstnavatele (ekologie).

Povinnost zajišťovat BOZP se vztahuje na zaměstnavatele a zaměstnance, ale též na zaměstnavatele, který je fyzickou osobou a sám též pracuje (např. osoba samostatně výdělečně činná), spolupracujícího manžela nebo děti předcházejících osob. Povinnost zajišťovat BOZP se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s vědomím zaměstnavatele zdržují na jeho pracovištích.

Za zajištění BOZP jsou odpovědní vedoucí zaměstnanci na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají. Tato odpovědnost může mít až trestně-právní důsledky.

• zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce,
• zákon č. 309/2006 Sb., zákon o zajištění dalších podmínek BOZP,
• zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví,

Řešení problematiky bezpečnosti práce není ničím novým. Jisté náznaky lze vysledovat již ve starověku. Zákonodárství přichází s průmyslovou revolucí. Babylonský zákoník (18. stol. př. n. l.), který obsahuje 282 článků, vydal babylonský král Chammurapi (též Chammurabi). Mimo jiné obsahuje: Jestliže stavitel pro někoho staví dům a nepostaví jej řádně a dům, který postavil, spadne a zabije vlastníka domu, pak bude tento stavitel potrestán smrtí. Zhruba kolem roku 1500 př. n. l. měl údajně egyptský panovník Ramses III. lékaře, který pečoval o jeho pracovníky. V II. knize Mojžíšově se píše: „Když někdo odkryje nebo vyhloubí studnu a nepřikryje ji, takže do ní spadne býk nebo osel, majitel studny poskytne jeho majiteli náhradu ve stříbře a mrtvé zvíře bude patřit jemu“. Dále v V. knize Mojžíšově se píše: „Když vystavíš nový dům, uděláš na střeše zábradlí. Neuvalíš na svůj dům vinu za prolitou krev, kdyby z něho někdo spadl“. Požadavky na zajištění BOZP se objevily ve středověku. V roce 1300 vydal král Václav II zákoník „Ius Regale Montanorum“ (Právo horního regálu). Zákoník mimo jiné obsahoval pravidla k zajištění bezpečné práce (odvodňování a větrání šachet, počítání horníků před a po každé směně) a délku pracovní doby. O bezpečnost stavby se podle zákoníku starali tesaři, kteří měli na starost výdřevu šachet. Pravděpodobně se jedná o nejstarší právo na světě se sociálními a pracovně-právními předpisy. Zákoník s úpravami platil až do 1. 11. 1854. V roce 1518 byl zveřejněn Jáchymovský horní řád Štěpána Šlika, ve kterém je poprvé zohledněn pracovní úraz. V ostatních oblastech právní úprava přišla až po několika stoletích. Rakouské císařství, později Rakousko-Uhersko, bylo v této otázce velice pokrokové. Již v roce 1776 vydává zákon na ochranu dětí v továrnách. Až po něm následuje Anglie (zákaz zaměstnávání žen v dolech) a Německo – 1869 (Živnostenský řád). V roce 1804 vydává Napoleon Občanský zákoník. V roce 1811 je vydán Všeobecný občanský zákoník, který obsahuje povinnost zaměstnavatele chránit život a zdraví zaměstnance. V roce 1859, tedy deset let před Německem, byl schválen Živnostenský řád (zákon 229/1859), který v § 74 uváděl: „Proto má majitel živnosti o to pečovati, aby stroje, zařízení závodní a jejich části tak byly ohrazeny nebo takovými úpravami ochrannými opatřeny, aby dělníci, konající obezřele svou práci, nemohli snadně býti ohroženi“. V červnu 1884 v Rakousku-Uhersku následuje zákon o maximální délce pracovní doby. Také dozor nad dodržováním bezpečnosti práce má poměrně hlubokou tradici. V jisté formě tovární inspekce existovala již v letech 1790 až 1825. Obnovena byla v červnu 1883 zákonem č. 117 Říšského zákoníku, kdy byla zřízena živnostenská inspekce. V roce 1888 byl přijat zákon o úrazovém pojištění dělníků a o rok později zákon o nemocenském pojištění. Bezpečnost práce byla významně zajišťována i za první republiky. Rakousko-uherské živnostenské zákony byly převzaty a inspekce, podřízená ministerstvu sociální péče, pokračovala v činnosti až do roku 1952. Po druhé světové válce se na zajištění BOZP začaly podílet odborové organizace (v roce 1951 byl vydán zákon o BOZP, jenž ukládal dozorování nad dodržováním bezpečnosti práce jednotné odborové organizaci). V roce 1981, se konala generální konference “Mezinárodní organizace práce”. Na ní byla přijata “Úmluva o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí”. K poslední zásadní změně v zajišťování BOZP došlo k 1. lednu 2001. Od tohoto dne byl přejat do českého právního řádu systém Evropské unie zajištění BOZP.

Česká republika, jako člen Evropské unie, je vázána právními předpisy EU i v oblasti BOZP. Pro všechny členy je závazná Směrnice rady č. 89/391/EHS z 12. června 1989 o zavedení opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Od 1. ledna 2001 se v České republice v důsledku přijetí evropské nové filozofie zásadně změnilo pojetí BOZP. Dosavadní technický přístup byl nahrazen systémovým a zvýšila se odpovědnost jednotlivých vedoucích zaměstnanců. Důraz je kladen především na vyhledání a vyhodnocení rizik a také na zapojování zaměstnanců do řešení otázek BOZP, a tím i do řízení firmy. Zaměstnanci se na řízení BOZP podílejí prostřednictvím svých zástupců nebo odborových organizací. Požadavky na zajištění BOZP pro jednotlivého zaměstnavatele vyplývají ze tří zdrojů. Z právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP, z vyhledání a vyhodnocení rizik při práci a z kategorizace prací. Nový přístup k BOZP neřeší jen negativní aspekty výrobních procesů, ale předcházení těmto aspektům. Nezaměřuje se jen na stroje, zařízení a pracovní prostředí, ale i na lidský faktor a kulturu práce. BOZP již není záležitostí pouze bezpečnostního technika, jak tomu bylo v době technického přístupu, ale vedení firmy a všech zaměstnanců. Proto BOZP dnes zahrnuje bezpečnost, sociální ochranu a ochranu zdraví.

Zaměstnavatel k zajišťování úkolů v prevenci rizik si může nebo musí zajistit osobu odborně způsobilou k zajišťování úkolů v prevenci rizik s platným osvědčením o odborné způsobilosti. Ta je jeho odborným poradním, metodickým a kontrolním orgánem pro oblast bezpečnosti práce. Pro oblast ochrany zdraví při práci si zaměstnavatel musí zajistit lékaře, který mu bude poskytovat pracovně lékařské služby. Přesné podmínky jak zajistit BOZP definuje zákon č. 309/2006Sb. Zaměstnává-li zaměstnavatel: a) nejvýše 25 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, má-li k tomu potřebné znalosti, 
b) 26 až 500 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, je-li k tomu odborně způsobilý, nebo jednou nebo více odborně způsobilými osobami, 
c) více než 500 zaměstnanců, zajišťuje úkoly v prevenci rizik vždy jednou nebo více odborně způsobilými osobami.